Nejdřív jsem si říkala, že je to bič, ale nakonec to nebylo tak hrozné.
Vložení příspěvku na blog v aktuální den, to byl můj největší hrob. Většinou jsem usínala na etapy, a jak říká můj muž, každý večer si musím ustlat v každé posteli, kterou v našem domě potkám. A tak se příspěvky objevovaly trochu se zpožděním. Fotka, někdy horší někdy lepší, nebyla až takový problém.
Teď je tu nový rok a já zatím nevím, jak to tady bude pokračovat. Nechám se překvapit.
V lednu máme za sebou krásný týden na horách.
Bylo to moc fajn, doufám, že se nám podaří vyjet si ještě na nějaké víkendové lyžování.
Přečetla jsem jednu oddechovou knížku. Od této autorky už jsem četla asi vše a vždy se mi knížky moc dobře čtou. Tentokrát to byla zároveň taková "motivace"... Nečekejte ale žádná moudra, knížku mají v knihově v sekci romány pro ženy. :-)
Mějte se fajn
Věrka
